Pokud to bolí, děláte to špatně
Pokud jógu cvičíte pravidelně, zcela určitě už jste se s bolestí potkali. Často je bolest právě to, co studenty k praxi jógy vůbec přivede.
Takže, musí jóga bolet?
Článků na téma bolesti v józe bylo napsáno opravdu hodně a když jsem hledala námět na text, byla jsem překvapená rozdílnými přístupy jednotlivých učitelů. Ne, že by někdo tvrdil, že jóga má způsobovat bolest - to určitě ne, v tom se všichni shodnou. Ale podle některých přístupů například existuje několik druhů bolesti - velmi zjednodušeně ta dobrá a ta špatná. V zásadě musím i s tímto pojednáním o bolesti souhlasit - do jisté míry. O tom ale někdy příště. Mě osobně nejvíc oslovilo vyjádření Davida Williamse (prvního západního studenta a významného učitele ashtanga jógy)- tak nějak se mnou momentálně nejvíc rezonuje. Jeho článek Otevřený dopis Davida Williamse studentům jsem si proto dovolila volně přeložit. Originál článku v angličtině najdete v odkazu pod textem.
Andrea Brabcová
Pokud to bolí, děláte to špatně. To platí pro všechny metody jógové praxe. Způsobovat si bolest, nemůže vést k tomu, abyste se bolesti zbavili. Ten, kdo bude nejspíš praktikovat i zítra je ten, kdo si dnes nejvíc užije svou praxi. Cílem jógy je zvýšit pránu. Nic nesnižuje pránu tolik jako bolest a zranění. Zlepšovat se průběhem let v józe znamená být stále více vnímavý k sobě samému (sebe-poznání a sebe-realizace), abychom mohli mít stále silnější endorfinový zážitek pokaždé, když vstoupíme na podložku. Rozvíjení prány se projevuje endorfinovým zážitkem. Správná jógová praxe je 100% endorfinový zážitek a 0% adrenalinový zážitek. David Williams
Otevřený dopis Davida Williamse studentům
Srdečné pozdravy z Maui!
Když sám učím jógu, vždy si připomínám, že existuje několik základních pravidel, jak ashtangu praktikovat a jak ji učit. Vycházím přitom ze svého osobního studia, pozorování a nepřetržité vlastní praxe a považuji za důležité tyto principy sdílet se studenty na svých lekcích.
Za prvé a především doufám, že se ode mě naučíte jednu věc: "Pokud to bolí, děláš to špatně."
V průběhu let jsem měl možnost vidět, že příliš mnoho lidí ubližuje sobě samým a také ubližuje druhým. Praxe jógy může být (a taky by měla být) příjemná od začátku až do konce. To, co je opravdu důležité, je aktivní mula bandha (kořenový zámek) a hluboké dýchání. Pokud praktikujete pravidelně každý den, Vaše flexibilita se zcela jistě zvýší.
Má vlastní praxe a pozorování mě naučili, že přílišný tlak a překračování svých momentálních limitů často vede ke zranění. To má za následek přerušení praxe – musíte si odpočinout a ze svého zranění se zotavit, abyste mohli v praxi pokračovat. Celý tento koloběh událostí je nejen nepříjemný, ale je v rozporu s mým přesvědčením, že pomalým, trvalým, každodenním cvičením lze dosáhnout větší flexibility – a to díky vytváření vlastního vnitřního tepla, které nám umožní se do pozic uvolnit, místo toho, abychom se do nich tlačili. Zjistil jsem, že tento pomalejší a stabilnější způsob praxe je nejen zdravější, ale člověk díky němu získá větší a trvalejší flexibilitu, než když jde do pozic silou. Mnozí studenti už bohužel sami na vlastní kůži poznali, že budou-li překračovat své současné možnosti, budou následně nuceni svoji praxi výrazně omezit nebo přerušit pro nutnost rekonvalescence. Tento cyklus může vést k nepříjemným asociacím, které jsou s praxí jógy spojeny. Jóga by však naopak měla být spojována s radostí a příjemnými zážitky. Já to považuji za nezbytné pro udržení celoživotní jógové praxe.
Každému z Vás chci ukázat, že ashtangu lze praktikovat celý život, a to způsobem který je dokonale příjemný.
Dovedu si představit, že když jste poprvé viděli ashtangovou praxi, řekli jste si: "To by bylo super, kdybych tohle udělal/a!" Tak teď jste tady a chcete praktikovat. Klíčové je být schopni praktikovat jógu po zbytek svého života. Za těch více než 40 let, co učím, jsem měl možnost pozorovat tisíce lidí praktikovat jógu. A uvědomil jsem si jednu věc – ti, kteří s jógou pokračují a jichž praxe je dlouhodobá, jsou zároveň ti, kteří přišli na to, jak praktikovat jógu s radostí a svoji praxi si užívat. Na svou denní praxi se těší a vždy si na ni najdou čas. Praxe jógy je pro ně jednou z nejpříjemnějších částí dne. Ti, kteří tohle nedokázali, časem od jógové praxe upustí – vědomě či nevědomě. Mým cílem je udělat všechno pro to, abych Vás inspiroval k udržitelné jógové praxi, kterou si udržíte nejen po dobu kurzu, ale po zbytek svého života.
Druhým nejdůležitějším poselstvím, které bych Vám rád předal, je mé přesvědčení, že cílem jógy není zvýšení tělesné flexibility a síly. Síla a flexibilita jsou přirozeným důsledkem každodenní praxe jógy. Jsou to takové bonusy, které praxe jógy přináší. Hlavním cílem jógové cesty je seberealizace a denní snaha u udržení vlastní rovnováhy a zdraví. Zdraví je naším největším bohatstvím. Naše tělo ví, jak samo sebe léčit; vše, co k tomu potřebuje, je energie. A energetizující a omlazující jógové techniky mohou být zdrojem této energie.
A konečně doufám, že zjistíte, že praxe jógy je pro všechny – ať je jejich úroveň jakákoli. Občas se mě někdo ptá, jestli je "dobrý v józe". Na to já odpovídám, že nejlepší jogín není ten, kdo je nejflexibilnější, ale ten, kdo se nejvíce soustředí na to, co dělá, ten, kdo nejintenzivněji drží mula bandhu a je schopen hlubokého dýchání. S jistým smutkem jsem občas pozoroval lidi, jak "soutěží se svou praxí jógy". Taky jsem bohužel viděl ty, které právě tento soutěživý přístup od praxe odradil, protože se obávali, že nikdy nedosáhnou stejné flexibility a nebudou schopni provést stejné pozice, jako pokročilejší praktikanti. Mým cílem je šířit myšlenku, že největší jogín je ten, kdo má ze své jógové praxe největší radost, ne ten, kdo se zamotá do nejzamotanějšího preclíku. Věřím a doufám, že pochopíte, že ve Vaší praxi této meditace v pohybu je důležité to, co není pro pozorovatele viditelné, protože je to uvnitř každého z Vás.
Věřím v jógu. Věřím, že každý, kdo má chuť, může praktikovat ashtangu, třebaže s různými individuálními úpravami, a to způsobem, který pro něj bude příjemný.
Už celé roky říkám: "Kdyby mi někdo řekl: 'Máš jen 15 minut nebo
třeba jen jednu hodinu času na to, abys
pro sebe něco dobrého udělal. Nepoužil bych činky ani kolo nebo cokoli jiného,
ale zacvičil bych si ashtanga jógu. Pozdravy Slunci a první sérii. Jestli mi
někdo ukáže něco lepšího, jsem připraven
se to naučit. Za více než 40 let hledání jsem se naučil pět nebo šest systémů
jógové praxe. Pro sebe jsem nenašel lepší fyzický, mentální a emocionální
fitness program, než je systém Ashtanga jógy. Doufám, že se to budete cítit
stejně.
Váš David Williams
Text byl původně určen účastníkům workshopu s D. Williamsem a jeho originál si můžete přečíst zde: www.ashtangayogi.com/HTML/studentletter.htm
David Williams
je jedním z hlavních představitelů tzv. ashtangové old school. Byl jedním z prvních neindických studentů, kteří se naučili kompletní systém ásan a pránájámy Ashtanga jógy přímo od Pattabhiho Joise a stal se jedním z prvních, kteří získali certifikaci pro výuku ásan Ashtanga jógy.
Jógu praktikuje od svých studentských let v roce 1971. V roce 1972 odjel, jako tehdy řada amerických hippies hledajících svobodu a smysl života, do Indie. Od Pattabhi Joise se naučil ásány první, druhé i pokročilé série ashtangy a byl jedním z mála lidí, kteří kdy byli od Joise certifikováni k výuce pránájámy Ashtanga jógy.
V roce 1975 David spolu s Nancy Gilgoff zorganizoval první návštěvu Pattabhi Joise a jeho syna Manjua do Ameriky. Díky tomu a následnému Davidovu učení se tento systém v Americe velmi rozšířil.
Nyní je Davidovi přes 70 let, žije na Maui a ashtangu
praktikuje stále – i když už ne v takové intenzitě, jako ve svých mladých
letech.
Rozhovor s Davidem Williamsem se v češtině můžete dočíst na skvělém webu kořeny jógy: www.korenyjogy.cz/rozhovor-s-davidem-williamsem/
Čánek o Nancy Gilgoff ZDE.